Je večer, princezna spinká a já se bavím se svým mužem, který mi vypráví o jeho známé architektce, která pracovala ve veřejné správě, ale právě dostala výpověď. Hm..nic moc zajímavého, což? Smutný na tom je fakt, že tato slečna vykonávala svou práci skvěle - dokonce tak dobře, že začala rozkrývat věci, které měly zůstat zapomenuty v šuplíku, ba ještě líp měly projít skartovačkou. Začala rozkrývat jednu věc, pak další a další....a začly jí chodit výhružky, jako co si to dovoluje sdílet na svém FB profilu, proč o určitých věcech mluví veřejně apod. A nyní padák. Tak si říkám, je vůbec OK být neustále pod nějakým tlakem, respektive nechat se furt někým zastrašovat?
Docházím k myšlence, že faktor strachu, respektive zastrašování nás obklopuje všude, a to především nás - matky. Nespěte v jedné posteli se svým dítětem, určitě ho zalehnete! Dejte své dítě očkovat, nebo umře! Pokud miminku nedopřejete již v pátém měsíci nějaké to maso, jste špatná matka! A další bububububu.
Vždycky se snažte hledat co nejvíce informací sami, nespoléhejte se na někoho, že vám je předá. Já se už spoléhám jen sama na sebe, vyplatilo se mi to už tolikrát. A až zase přijde další bubák, tak vím, že ho klidně můžu ignorovat s čistým svědomím. Hledejte si pro a proti. Platí to ve všem.
Bohužel recept, jak odolat politickým tlakům neznám...alespoň prozatím. Ale až na něj přijdu, dám vám vědět.
sobota 11. listopadu 2017
pondělí 6. listopadu 2017
Mise BÝT skutečně svá
Jsem žena. Občas si připadám naprosto příšerná (a to většinu času), ale jsou světlé chvilky (kterých je zatraceně málo), kdy si říkám "ok, není to zas tak zlý, dneska by to šlo". No, rozumíte mi, řeč je samozřejmě o vzhledu. Já, která se pořád svým způsobem hledá, snažím si říkat afirmace o tom jak jsem úžasná a krásná a bla bla bla.... no, chvilku to zabírá, ale pak vidím kamarádku, která má nově udělaná prsa, támhleta má nový nos, a ejhle! Brouk v hlavě začně našeptávat "A skutečně bys nebyla hezčí s novým rovnějším nosem?"
Je možné v současném světě uspět (ať už to znamená cokoliv) jako přirozená žena? Nátlak na nás je tak obrovský, jeden měsíc je to titulek "Zhubněte do plavek", za další 3 měsíce "Recept na nejlepší máslovou buchtu" a další jim podobné, které vlastně říkají pořád dokola to samé: Zhubněte, pak se nažerte, a pak zase. Hlavně čtěte zrovna náš plátek, protože my to víme líp než vy. Tak si říkám, holka, co ty vlastně chceš? Máš dceru, jaké poselství jí chceš předat? Chci aby A. poslouchala nějaký modní diktáty, a nebo budu radši, když bude sama sebou a vyprdne se na všechny ostatní? Buď si necháš udělat taky plastiky, ale není vlastně úplně tak jistý, jestli budeš spokojená, protože si dost možná najdeš jinou chybu, kterou pak budeš chtít opravit. A nebo je tu možnost, že se přijmeš ---a že to bude nějakej ten čas asi ještě trvat. No ale kouknu se vedle sebe --- vedle mě leží drouboučký uzlíček, naprosto bezchybný - na mé dceři bych neměnila vůbec nic. Možná je na čase přesně tak přistupovat i k sobě.
Není vlastně fakt pěkně neobyčejnej ten můj nos? Možná trochu křivej, ale zas takovej křiváček jen tak někde nepotkáte. A znáte takovýto, že někde potkáte ženu, která není prvoplánovaně krásná jako z časopisu, ale něco tam má, nějakou jiskru, zkrátka něco, proč ji musíte obdivovat/koukat se na ní. Ach. Je na čase smířit se se svými nedokonalostmi a zaměřit se taky na to krásný. A tak se v tomhle světě plným barbín, a holek a lá Kim K. snažím být sama sebou, ikdyž to někdy vlastně trochu bolí.
Amen :D
Je možné v současném světě uspět (ať už to znamená cokoliv) jako přirozená žena? Nátlak na nás je tak obrovský, jeden měsíc je to titulek "Zhubněte do plavek", za další 3 měsíce "Recept na nejlepší máslovou buchtu" a další jim podobné, které vlastně říkají pořád dokola to samé: Zhubněte, pak se nažerte, a pak zase. Hlavně čtěte zrovna náš plátek, protože my to víme líp než vy. Tak si říkám, holka, co ty vlastně chceš? Máš dceru, jaké poselství jí chceš předat? Chci aby A. poslouchala nějaký modní diktáty, a nebo budu radši, když bude sama sebou a vyprdne se na všechny ostatní? Buď si necháš udělat taky plastiky, ale není vlastně úplně tak jistý, jestli budeš spokojená, protože si dost možná najdeš jinou chybu, kterou pak budeš chtít opravit. A nebo je tu možnost, že se přijmeš ---a že to bude nějakej ten čas asi ještě trvat. No ale kouknu se vedle sebe --- vedle mě leží drouboučký uzlíček, naprosto bezchybný - na mé dceři bych neměnila vůbec nic. Možná je na čase přesně tak přistupovat i k sobě.
Není vlastně fakt pěkně neobyčejnej ten můj nos? Možná trochu křivej, ale zas takovej křiváček jen tak někde nepotkáte. A znáte takovýto, že někde potkáte ženu, která není prvoplánovaně krásná jako z časopisu, ale něco tam má, nějakou jiskru, zkrátka něco, proč ji musíte obdivovat/koukat se na ní. Ach. Je na čase smířit se se svými nedokonalostmi a zaměřit se taky na to krásný. A tak se v tomhle světě plným barbín, a holek a lá Kim K. snažím být sama sebou, ikdyž to někdy vlastně trochu bolí.
Amen :D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)